Každej rok za Botkou přijdou pořadatelé Dnů pro duševní zdraví, chtějí plakát, děje se tak již drahně let. A kolikrát si mysíte, že za Botkou za tu dobu přišli pořadatelé Dnů dámského spodního prádla?

Město Metzingen angažovalo Botku, aby navrhl tvář komunikace městské radnice s místní omladinou. Vypadá to, že se švitořící fóglové ujali.

Výstava 25 metrů čtverečních nekončí, byla prodloužena do pátku 20. srpna 2021! Info o prázdninové otvíračce na visioart.cz

Výstava plakátů, měla být v listopadu 2020. Člověk míní, netopýr mění. No, tak to uděláme, až zas budou lepší časy, říkali jsme si… Nějak nejsou v dohledu, ty lepší časy. Lidi jsou otrávený, špitály plný, zdravotníci utahaný, světlo na konci tunelu nevidět. Botka u sebe zakopává o rámy, holý stěny v galerii vyčítavě mlčí... houby! Nebudeme čekat, uděláme to teď. Kdy jindy, než teď! Trocha gultůry do toho srabu – navěsíme to hned a bude! Takže jakmile zase dostaneme vycházky, budeme už připravený. Vernisáž asi nebude, ještě chvilku nebude rozumné na sebe prskat – ale co není může bejt a třeba to sfouknem dernisáží... Vívilsí, jak říká naše paní ministryně.
Tedy výstava plakátů, výběr za posledních pár let (je tam i pár kousků starších, ale většina je zhruba z uplynulé pětiletky). Jinou ambici, než že snad PB na chvíli přiměje návštěvníka zapomenout, že má na hubě připlesknutej FFP3 dekl, jinou ambici Botka nemá. Když se vám to bude líbit, můžete mu to tam napsat – a pokud ne, napište to taky. Každá reakce je cenná, utvrzuje ho v přesvědčení, že ještě žije… VisoArt Gallery, NORMÁLNĚ otevřeno každý všední den mimo pondělí, od desíti do dvanácti a od jedné do pěti. K doptání případně na visioart.cz
Tak ať už je aspoň skoro-NORMÁLNĚ.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je vesnice Čivice. Když se zastavíte na návsi, po levé ruce budete mít kostel a po pravé rybníček Brčálník, tak přímo před vámi uvidíte silnici tak úzkou, že to skoro vypadá, jako byste tam radši ani neměli jezdit. Takže tam taky radši ani nepojedete, ale vydáte se tudy pěkně po svejch. Cesta vede podél domků z kopce dolů, je stále prudší a prudší – a pak najednou bez varování skončí. Vy se ale neotočíte, ale dáte se mírně doprava úvozem, pořád dál z kopce. Napravo je stráň a vlevo stupňovitá zahrada, poslední zahrada ve vsi – a z ní vás bude pozorovat skopová hlava. Beran Vendelín. A na tý zahradě, úplně dole, má Vendelín boudu, kde prodává pivo, párek, kafe a tatranku. A kousek vedle je i kadibouda (první veřejně přístupná kadibudka na Plzni-severu! S čističkou!), kde se zase dá v případě potřeby to pivo, párek, kafe či tatranka odložit. A jinak jsou tam stoly a lavice a dá se sedět a koukat dolů do kraje a nemyslet na bubáky. Celé se to jmenuje BISTRO SKOPCE SKADIBOUDOU. A až to pivo, párek, kafe a tatranku spořádáte, tak se zvednete a půjdete dál, protože dole se napojíte na naučnou stezku Horní Berounka a můžete jít buď proti proudu řeky ke Kaceřovu, anebo na druhou stranu směrem na Libštejn. Je skoro fuk kudy se vydáte, bubáci zůstali daleko vzadu a už vás nedoženou.

A další výročí! Ledovec, nezisková organizace nabízející lidem s duševním onemocněním a/nebo mentálním handicapem z plzeňského regionu podporu při udržování a zlepšování kvality jejich života v běžných podmínkách, slaví v roce 2021 dvacet let od založení. Kulatější výročí Ledovec vždy slavil „pod nějakou vlajkou“ a dvacítka nebude výjimkou – letošní výročí bude mít ve znaku trošku šišatou hlavu koně Marca, který se stal symbolem deinstitucionalizace psychiatrické péče. Tak ať jim to cválá!

Gymnázium Františka Křižíka slaví letos 30 let existence. Botka si jeho začátky ještě docela dobře pamatuje, takže je to takový jeho občasný, ale skoro „rodinný“ klient. Nutno podotknout, že celý billboard spáchal na iPadu. Pokrok nelze zastavit!

Vila v plzeňské ulici Karoliny Světlé 13 se může chlubit zajímavými obyvateli – po Dr. Alexandru Sommer-Baťkovi, doktoru filosofie a profesoru chemie, vynálezeci, spisovateli, popularizátorovi vědy a zdravého životního stylu, osvětáři, pacifistovi, předním českém esperantistovi a „propagátorovi všeho dobrého na světě“, který na této adrese žil v letech 1907–1910 (a který tam pamětní desku již má), zde také žil profesor LFUK v Plzni MUDr. RNDr. Otto Slabý, DrSc.
A ten už má desku od Botky taky!

Z grafického hlediska není volební kampaň žádná velká výzva (základ je vždy panák a typo), zábava taky nic moc a navíc ustavičně hrozí, že se to zvhrne v nějakou předvolební trapnost. A pak taky KOHO propagovat, když má Botka z KAŽDÉ strany osypky – proto taky nemůže dělat jiné než senátní volby. Zde vyhodnotil, že kandidát je OK a kampaň neinfikují žádní „mladí a dynamičtí“ (s Honzou Košťálem PB dělal léta ZOO a povětšinou to bylo vtipný, trapný jenom malinko), takže to kroucení palců by nemuselo nutně nastat. Tedy tak jo. Nakolik zde Botkova práce přispěla ke zdárnému výsledku lze těžko říct, kvantifikovat se to dá těžko – a i kdyby ano, asi by to nebylo moc. Ale i tak má PB radost, Senátu je dnes třeba víc, než kdy jindy – ta rudohnědá, na východ ukloněná svoloč si vyskakuje až hanba. Každé křeslo, ve kterém nesedí bolševickej nok, má cenu zlata.
Botka gratuluje panu senátorovi Aschenbrennerovi k vítězství a přeje mnoho sil do dalších let v horní komoře parlamentu. Bude je potřebovat.

Botka ve Visiu. 25 metrů čtverečních potištěné plochy. Jen plakáty, nic víc.

Stoly v Kačabě. Vzhledem ke specifické povaze podniku bylo už zkraje nutno stoly nějak jasně označit - a čísla se zrovna nejevila jako ten nejlepší nápad... Takže se na stoly namalovaly obrázky. Časem se to ovšem ošoupalo. Tedy se udělaly samolepky. Dobrý, ale to se zase loupalo... volalo se Botkovi, Kačaba je trošku i jeho dítě – hele, nějak to vyřeš. Vědom si faktu, že jen máloco nedokáže vyřešit parta zhulenejch negrů s letlampou, obstaral si Botka pájku (letlampa je až stage 2) a vyrazil. Po tři dopoledne rejpal za ukrutného smradu pájkou do stolů – a je to. Tohle snad chvíli vydrží. A protože jeden ze stolních symbolů je pes, vyrejpal si tam Pína, toho nejsympatičtějšího čokla, co kdy zažil. Píno už sice očuchává patníky ve světe za zrcadlem, ale tady, v Kačabě, má takhle pomníček. Jinak si tam jděte dát kafe nebo něco dobrýho, po tej koroně je jim trochu ouvej...

Nová koncertní sezóna za dveřmi, Botka dělal pro Plzeňskou filharmonii programovou brožuru. Fórek „stojan do vody ponořený zdá se býti nalomený“ se ukazuje být nosný, Botka ho proto bude ždímat co to dá.

Plakáty k ledoveckým poutím dělává většinou Horácius, ale letos nemohl, takže to bylo na Botkovi. Dobře tak – a budou nová vrata!

V době karantény a útlumu všeho Botku zachvátila lehká panika („šmarjá, co bude se kšeftem?“), v důsledku čehož vzniklo triko „Panika ve třídě“. Z lehce zoufalého počinu se stal poněkud překvapivě lehký hit. Už ho nosí i studenti na Sutnarce!

Značka zubní ordinace. Ha ha ha, smích skrze zkažené zoubky!

Záznam trasy přeletu České republiky prezidentského speciálu Air Force One s Donaldem Trumpem na palubě, kde se pilot mistrně vyhnul Brnu, se stala novým altenativním logem moravské metropole. A už je na trikách – prodává se na bastard.cz

Tradiční akce Spolku rodičů V Remízku opět (již po osmé!) s Botkovým plakátem. Botka je sám zvědavý a) kolik let ještě bude tyhle plakáty dělat, b) na kolik let mu ještě vystačí vánoční „pečící“ fóry.

Z anotace autora: Netradiční sbírka textů k přednesu, jejichž tématem je často sama recitace. Záměrem autora, divadelního herce a režiséra Viléma Dubničky, který má bohaté zkušenosti s recitačními soutěžemi (v mládí jako recitátor, dnes jako porotce) je nabídnout zajímavou výzvu pro ty, kteří chtějí přijít s něčím novým a neotřelým.
Botka tuto útlou voničku básní (převážně) vysadil, ilustroval a připravil k tisku. K dostání u vašeho knihkupce. ISBN: 978-80-905117-8-1

Jak již říkal pan Načeradec „příbuzný, smí to vůbec být?“ aneb drobné grafické práce pro širší rodinu.

2410 zaslaných plakátů z 53 zemí, 134 plakátů vybraných, jeden z nich od Botky z Čech.