První zastávka na mistrovo plánované galerijní šňůře Kyšice—Louvre—Tate Gallery—Guggenheim.

Prezidentské volby. Botka je jedním okem pečlivě sledoval – a druhým pošilhával po skříni, kde má schovaný cestovní kufr. Dobře to dopadlo, kufr prozatím zůstal na místě. I tak je Botka zvědavý, čím pan prezident svůj čtvereček vyplní. Bude mu (a nám taky) držet palce.

Andy jako nekonečný zdroj inspirace a frustrace. Prosincový motiv z „Edice Bureš“ na trika, nečekaný dáreček k Vánocům 2022.

A už je to tady zase, vánoční koncert a povinná Rybovka navrch!

Fragment mozkového průjmu nejslavnějšího slovenského makaka, svého času premiéra České republiky, se stal novým motivem na trika pro podzimní sezónu 2022.

Plakát na dětský blešák v Meztingenu. A když blešák, tak s blechou, jasná věc.

S novou koncertní sezónou nastupuje fungl nová grafika a nový (menší a tudíž praktičtější), nicméně stále čtvercový formát programové brožury. Stojan do vody ponořený tedy dosloužil, nastupuje éra lehce psychedelických barevných trubiček.

Až do 8. října 2022 probíhá ve State Gallery of Contemporary Art v Nikósii druhé trienále plakátu (vybíralo se tentokrát z více než 1300 prací ze 48 zemí, vybráno bylo 90 autorů) a někde ve druhém patře tam visí Botka (ne osobně, ale jeho Panika ve třídě). Kdo nevěří, ať tam běží.
foto © Nikolas Karatzas

Jubilejní desátý ročník hudebního festivalu Holešovská ragata s novým vizuálem. Dobře to dopadlo.

Plakát a trocha té grafické bižuterie pro festival psaní, kaligrafie a papíru v Kutné Hoře. Moc práce s tím nebylo, Botka využil kaligrafické logo Václava Šípoše, hotovo dvacet. Akce byla nadmíru úspěšná, příští rok má být zase a když motyka spustí, Botka bude zase u toho.

Programová brožura rodinného centra v Metzingenu. Původně to měla být prajednoduchá skládačka – ale nějak se nám to rozrostlo…

Po covidu v Nebílovech! Konečně!

Letos zkraje roku definitivně zdechlo NOVUM – výpravnej grafickej německo-anglickej časák se skoro stoletou tradici. Botka ho odebíral asi dvacet let a ještě loni na podzim zaplatil předplatný – a v lednu vyšlo poslední číslo. Ende, šlůs… Náklad poslední roky stále klesal, počet předplatitelů taky – bylo jich ve finále asi 6.000 celosvětově – a to bylo málo. Redakce se snažila, ale dopadlo to blbě. Ve světle tohoto krachu je tedy celkem pozoruhodné, že u nás snad už od revoluce vychází grafickej časopis Font. A drží se. Sice není tak plnotučnej, jako bejvalo NOVUM, ale taky funguje na daleko menším trhu. Letos v létě Botkovi z redakce napsali, jestli by jim nechtěl udělat obálku a dát rozhovor. Co by ne, udělal a dal – a je to tady, říjnové číslo 5/21. Botka jen doufá, že tímto počinem nezačal jejich sešup a časopis neskončí tak, jako to NOVUM…

Po tom ne-ko-neč-ném covidovém mrtvolnu se začíná sbírat i kultura. Tož tedy opět trocha klasiky v podání České písně Plzeň, tentokrát 24. října na Chodském. Botka jen doufá, že název kantáty „Komm, du süße Todesstunde“ neznačí začátek zase nějaké pandemie…

Každej rok za Botkou přijdou pořadatelé Dnů pro duševní zdraví, chtějí plakát, děje se tak již drahně let. A kolikrát si mysíte, že za Botkou za tu dobu přišli pořadatelé Dnů dámského spodního prádla?

Město Metzingen angažovalo Botku, aby navrhl tvář komunikace městské radnice s místní omladinou. Vypadá to, že se švitořící fóglové ujali.

Výstava 25 metrů čtverečních nekončí, byla prodloužena do pátku 20. srpna 2021! Info o prázdninové otvíračce na visioart.cz

Výstava plakátů, měla být v listopadu 2020. Člověk míní, netopýr mění. No, tak to uděláme, až zas budou lepší časy, říkali jsme si… Nějak nejsou v dohledu, ty lepší časy. Lidi jsou otrávený, špitály plný, zdravotníci utahaný, světlo na konci tunelu nevidět. Botka u sebe zakopává o rámy, holý stěny v galerii vyčítavě mlčí... houby! Nebudeme čekat, uděláme to teď. Kdy jindy, než teď! Trocha gultůry do toho srabu – navěsíme to hned a bude! Takže jakmile zase dostaneme vycházky, budeme už připravený. Vernisáž asi nebude, ještě chvilku nebude rozumné na sebe prskat – ale co není může bejt a třeba to sfouknem dernisáží... Vívilsí, jak říká naše paní ministryně.
Tedy výstava plakátů, výběr za posledních pár let (je tam i pár kousků starších, ale většina je zhruba z uplynulé pětiletky). Jinou ambici, než že snad PB na chvíli přiměje návštěvníka zapomenout, že má na hubě připlesknutej FFP3 dekl, jinou ambici Botka nemá. Když se vám to bude líbit, můžete mu to tam napsat – a pokud ne, napište to taky. Každá reakce je cenná, utvrzuje ho v přesvědčení, že ještě žije… VisoArt Gallery, NORMÁLNĚ otevřeno každý všední den mimo pondělí, od desíti do dvanácti a od jedné do pěti. K doptání případně na visioart.cz
Tak ať už je aspoň skoro-NORMÁLNĚ.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je vesnice Čivice. Když se zastavíte na návsi, po levé ruce budete mít kostel a po pravé rybníček Brčálník, tak přímo před vámi uvidíte silnici tak úzkou, že to skoro vypadá, jako byste tam radši ani neměli jezdit. Takže tam taky radši ani nepojedete, ale vydáte se tudy pěkně po svejch. Cesta vede podél domků z kopce dolů, je stále prudší a prudší – a pak najednou bez varování skončí. Vy se ale neotočíte, ale dáte se mírně doprava úvozem, pořád dál z kopce. Napravo je stráň a vlevo stupňovitá zahrada, poslední zahrada ve vsi – a z ní vás bude pozorovat skopová hlava. Beran Vendelín. A na tý zahradě, úplně dole, má Vendelín boudu, kde prodává pivo, párek, kafe a tatranku. A kousek vedle je i kadibouda (první veřejně přístupná kadibudka na Plzni-severu! S čističkou!), kde se zase dá v případě potřeby to pivo, párek, kafe či tatranka odložit. A jinak jsou tam stoly a lavice a dá se sedět a koukat dolů do kraje a nemyslet na bubáky. Celé se to jmenuje BISTRO SKOPCE SKADIBOUDOU. A až to pivo, párek, kafe a tatranku spořádáte, tak se zvednete a půjdete dál, protože dole se napojíte na naučnou stezku Horní Berounka a můžete jít buď proti proudu řeky ke Kaceřovu, anebo na druhou stranu směrem na Libštejn. Je skoro fuk kudy se vydáte, bubáci zůstali daleko vzadu a už vás nedoženou.

A další výročí! Ledovec, nezisková organizace nabízející lidem s duševním onemocněním a/nebo mentálním handicapem z plzeňského regionu podporu při udržování a zlepšování kvality jejich života v běžných podmínkách, slaví v roce 2021 dvacet let od založení. Kulatější výročí Ledovec vždy slavil „pod nějakou vlajkou“ a dvacítka nebude výjimkou – letošní výročí bude mít ve znaku trošku šišatou hlavu koně Marca, který se stal symbolem deinstitucionalizace psychiatrické péče. Tak ať jim to cválá!

Gymnázium Františka Křižíka slaví letos 30 let existence. Botka si jeho začátky ještě docela dobře pamatuje, takže je to takový jeho občasný, ale skoro „rodinný“ klient. Nutno podotknout, že celý billboard spáchal na iPadu. Pokrok nelze zastavit!