IMAGE:

Konzervatoř Plzeň

Botka je hluchej jag tetřef, o chodu PLZEŇSKÉ KONZERVATOŘE ví celkem prd a svět hudby je mu na hony vzdálen – prostě ideální kandidát na tvůrce vizuálu hudební školy.
Chodil tedy okolo toho jejich baráku jak hladovej pinč, prolezl ho uvnitř, oblezl zvenku, s moudrými lidmi hovořil – a nic. Nic nenašel. Nic, co by ho navedlo, jakým směrem se vydat. Nic jedinečnýho. Žádná nosná myšlenka, na kterou by to celý navlíkl. Prostě nic. Už byl zase jednou zoufalý.
No a pak si takhle po poledni lehl na lavičku (na Letné, jak byla v létě 2019 ta demonstrace), čuměl na mraky, nemyslel na nic – a ono to přišlo. Ó, jak je ten Botka blbý! Jaký je to ale trubec! Vždyť to od začátku ví! Celou dobu to má před nosem! Dokonce o tom i mluví!
Plzeňská konzervatoř, ten barák na pěší zóně v Kopeckého sadech, to jsou přece otevřená okna, ze kterých se line hudba. Útržky skladeb, kusy nápěvů, etudy rozsekané na nudle… kakofonie zvuků prodírajích se záclonami ven. Slyšíte je – ať chcete nebo ne – když jste dole. Jedno jestli procházíte, sedíte na trávě nebo srkáte kafe u stolku. Ty zvuky jsou tam! Okna plná hudby!
No a pak už je to jen práce – vmáčknout tenhle vjem do značky. Musí být samozřejmě prajednoduchá, zapamatovatelná, originální, odolávající času a trendům, umožňující reprodukci v nejrůzněších velikostech, prostě takový ty věci, co by značka měla mít, někdy se to i podaří. A taky by měla ladit se značkou Domu hudby v Husovce (protože ten pod konzervatoř spadá), značkou, kterou Botka nedělal, ale považuje ji za celkem zdařilou. A že má dnes konzervatoř osm oddělení, tohle logo osmkrát pokroutil, osm stejně velikých oken, osm oken s hudbou uvnitř. K tomu ta bižuterie okolo, protože logo to samo dávno neutáhne, tj. plakáty, pozvánky, merkantílie, trocha nezbytných cetek… a jednoduchý aby to bylo, neb školní provoz je frmol a na vyfikundace pak není kdy. A aby to všechno spolu hrálo a ladilo.
Od tý lavičky na Letné do desek převázanejch mašličkou to trvalo tři měsíce. To kdyby vás zajímalo, co to tak obnáší.
No a škola to vzala. Pak následovaly obvyklé tance – co a jak a kdy, do toho vlítnul ten čínskej netopejr… přes rok trvalo, než to vykvetlo, v novém je už web konzervatoře (konzervatorplzen.cz) i Domu hudby (dumhudbyplzen.cz). Poděkovat se patří hochům z UNIWEBU (Martin Kydlíček, Pepča Duffek, Honza Vavřička) a Hynku Votýpkovi.

IMAGE: IMAGE: IMAGE: IMAGE: IMAGE: IMAGE:
IMAGE: IMAGE: IMAGE: IMAGE: IMAGE: IMAGE: